Oporná a pohybová soustava-1.část

3. října 2007 v 19:32 | Špaky |  Zápisy pro nesvědomité žáky MGP
Né, že by byl zápis pana profesora Šplíchala špatný, ale myslím si, že by nám při písemkách nestačil, takže raději poskytnu zápis z webových stránek wikipedie a referáty.sk mnou upravený do příslušné podoby.
Tělní kmen- Hlava (caput) - lebka (cranium)
- obličej (facies)
- oko (oculum)
- ucho (auris)
- nos (nasis)
- ústa (os)
- Krk (collum)- šíje (nucha)
- Trup - hrudník (thorax)- prsa (pectum)
-záda (dorsum)
- břicho (abdomen)- bedro (lumbus)
-tříslo (inquen)
-pánev (pelvis)- hýždě (nates)
- hráz (perineum)
Lebka (Cranium)
maxilla - horní čelist
mandibula - dolní čelist
Hrudník (thorax)
sternum - kost hrudní
costae - žebra (7,3,2)
Páteř (columna vertebralis)
atlas - nosič
axis - čepovec
Kostra horní končetiny
humerus - kost pažní
radius - kost vřetenní
ulna - kost loketní
ossa carpi - zápěstní kosti
ossa metacarpalia - záprstní kosti
phalanges - prsty
Kostra dolní končetiny
pelvis - pánev
femur - kost stehenní
tibia - kost holenní
fibula - kost lýtková
patella - čéška
ossa tarsi - zánártní kosti
ossa metatarsalia - nártní kosti
phalanges - prsty

Kostní tkáň

Kostní tkáň je typem pojiva, které je typické mineralizací mezibuněčné hmoty. Minerální složku, která může tvořit až 65% hmotnosti kosti, tvoří submikroskopické krystaly fosforečnanu vápenatého, hydrroxyapatitu. Krystaly jsou vázány na kolagenní vlákna.
Mezibuněčnou hmotu produkují buňky osteoblasty. Mají bohatou organelovou výbavu a dlouhé výběžky, kterými jsou v kontaktu s ostatními osteoblasty a s cévou přivádějící živiny. Nemineralizovaná kostní hmota se nazývá ossein, až postupem času dochází k ukládání minerálů.
Ve chvíli, kdy se osteoblast obklopí vyprodukovanou mezibuněčnou hmotou, změní se o osteocyt - buňku uzavřenou okolní kostí, s okolím spojenou pouze výběžky.
Osteoklasty jsou obrovské (i 100 μm) mnohojaderné buňky, které naopak kostní tkáň odbourávají. Produkují kyselou fofatázu a kolagenázu a resorbují vytvořenou kostní tkáň, čímž umožňují přestavbu kosti.

Dělení kostí podle tvaru

Dlouhá kost (Os longum)

Typickou kostí je dlouhá kost. Tvoří kosti končetin. Má protáhlý tvar, prostředek kosti
se nazývá diafýza, dva konce kosti pak epifýzy. Kost není kompaktní tkání v celém rozsahu. Pouze na povrchu kosti je tenká vrstva skutečně kompaktní kosti, substantia compacta. Epifýzy jsou tvořeny spongiózní kostí (substantia spongiosa). Ta je tvořena trámci kostní tkáně uspořádaných ve směru největšího zatížení kosti. Kost je proto velmi pevná a přitom odlehčená. Uspořádání trámců tvoří architektoniku kosti. Uprostřed kosti se nachází dřeňová dutina (cavum medullare), v dospělosti vyplněná žlutou kostní dření.
Epifýzy nejsou kryté periostem, ale hyalinní kloubní chrupavkou. Mezi diafýzou a epifýzou se po dobu růstu nachází epifyzodiafyzární ploténka, chrupavčitá destička, která umožňuje růst kostí do délky.

Krátká kost (Os breve)

Krátká kost se stavebně neliší od dlouhé kosti, ale má všechny rozměry přibližně stejné. Je to například obratel nebo kopytní kost.

Plochá kost (Os planum)

Ploché kosti stavbou odpovídají epifýze dlouhé kosti. I v dospělosti je u nich zachována červená kostní dřeň. Může také dojít k pneumatizaci - vytvoření dutiny vystlané sliznicí, u člověka v čelní a čichové kosti a horní čelisti, u některých savců (skot) může být rozsah pneumatizace větší.
Mezi ploché kosti patří kosti neurokrania, lopatka, žebra nebo pánev.
Vývoj a růst kostí
Kosti vznikají z vaziva nebo chrupavky procesem zvaným osifikace (kostnatění). Růst do šířky se uskutečňuje díky okostici, růst do délky je možný do určitého stadia vývoje jedince díky epifýzodiafyzární ploténce. Někteří živočichové, například plazi, ale rostou po celý život.
Okostice
Na povrchu je kost pokryta pevnou vazivovou blánou, okosticí (periostem). Kromě fibroblastů, elastických a kolagenních vláken obsahuje cévní pleteňe a nervová zakončení. Vyskytuje se zde také nemalé množství osteoblastů a osteoklastů.
Okostice zajišťuje cévní zásobení kosti, upínají se na ní svaly, umožňuje růst kostí do šířky a hojení zlomenin.

Funkce kostí

  • Opora - kosti tělo podpírají, udržují také orgány na správných místech.
  • Ochrana - kosti tvořící lebku chrání mozek a žebra chrání srdce a plíce.
  • Tvorba krve - v kostní dřeni některých kostí se tvoří krevní elementy - červené a bílé krvinky a krevní destičky. Krvetvorba během života jedince postupně ustává v dlouhých kostech a přetrvává hlavně v kostech plochých - např. v kosti hrudní, nebo kyčelní.
  • Pohyb - Kosti spolu se svaly umožňují pohyb.
  • Ukládání minerálních látek - v kostech je skladován fosfor a calcium, které mohou být v případě potřeby uvolněny.

Tvorba a růst kostí

Kostra se začíná formovat u embrya, v šesti týdnech je tvořena z vaziva a hyalinních chrupavek. Proces osifikace, tedy kostnatění začíná již během nitroděložního vývoje a pokračuje po narození až do konce adolescence, kdy zanikají růstové štěrbiny dlouhých kostí a vývoj kostry je dokončen. V dospělosti dochází k dynamické přestavbě kosti, která se přizpůsobuje vnějším fyzikálním vlivům (namáhání při zátěži), hmotnosti těla a vnitřním poměrům v organizmu.

Spojení kostí

  • Srůst kostí (synostóza)
  • Spojení pevnými vazy (syndesmóza)- Dvě kosti spojené vazivem drží bílkovina kolagen, toto spojení neumožňuje pohyb, například u kostí lebečních.
  • Spojení chrupavkou (synchondróza) - Konce kostí jsou pokryty tenkou vrstvou sklovité chrupavky a mezi nimi je pevná vazivová chrupavka, spojení je chráněno vazivovým pouzdrem. Není moc pohyblivé, ale stlačení a uvonění umožňuje například páteři její ohebnost.
  • Kloubní spojení - Je nejčastější a dovoluje pohyb mezi kostmi ve velkém rozsahu.
Spojení vazy a chrupavkami pomáhají udržovat stabilitu kostry.

Názvy některých kostí lidské kostry

Neurocranium (mozková část lebky)
1. Kost čelní (os frontale)
2. Kost temenní (os parietale)
3. Kost spánková (os temporale)
4. Kost týlní (os occipitale)
Kost čichová (os ethmoidale)
Kost klínová (os sphenoidale)
kůstky sluchové - kladívko, kovadlinka, třmínek (maleus, incus, stapeus)
Splanchnocranium (obličejová část lebky)
5. Kost lícní (os zygomaticum)
6. Horní čelist (maxilla)
7. Dolní čelist (mandibula)
9. Kost nosní (os nasale)
Kost slzní (os lacrimale)
Kost radličná (vomer)
Jazylka (os hyoideum)
Axální (osový) skelet
8. Krční obratle (vertebrae cervicales)
10. Kost hrudní (os sternum)
Hrudní obratle (vertebrae thoracicae)
14. Bederní obratle (vertebrae lumbales)
28. Žebra (costa)
Křížové obratle (vertebrae sacrales)
Pletenec horní končetiny
25. Kost klíční (clavicula)
29. Lopatka (scapula)
Kosti horní končetiny
11. Kost pažní (humerus)
12. Kost loketní (ulna)
13. Kost vřetení (radius)
Kosti zápěstní (ossa carpi)
Kosti záprstní (ossa metacarpalia)
Články prstů (phalanges)
Pletenec dolní končetiny
Kost pánevní (os coxae)
15. Kost kyčelní (os ilium)
16. Kost křížová (os sacrum) (zárověň součást páteře)
Kost stydká (os pubis)
Kost sedací (os ischii)
Kosti dolní končetiny
18. Kost stehení (femur)
19. Čéška (patella)
20. Kost holenní (tibia)
21. Kost lýtková (fibula)
Kosti zánártní (ossa tarsi)
Kosti nártní (ossa metatarsi)
Články prstů (phalanges)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama